Kostel sv. Prokopa

Kostel sv. Prokopa

Farní kostel svatého Prokopa

Historie a výstavba kostela

Farní kostel svatého Prokopa byl postaven v poslední třetině 14. století. Kaple Panny Marie, známá svými jemnými architektonickými detaily, se datuje od roku 1380. Gotická stavba o rozměrech 34 × 12 metrů byla během oprav značně pozměněna.

Zvláštností kostela je zvon svatého Prokopa z roku 1528, vážící 28 q, který je opředen mnoha pověstmi. Kostel stojí na návrší, kam vede krytá stupňovitá chodba nazývaná "fortna". Tato chodba byla v roce 1856 v tak špatném stavu, že musela být kompletně přestavěna.

Kolem kostela se rozprostíral hřbitov, který byl roku 1846 přesunut na jiné místo.

Zvonice a věže

Před hlavním vchodem původně stála stará dřevěná zvonice na mohutném zděném hranolu. Roku 1847 byla ke kostelu přistavěna nízká čtyřhranná věž s jehlancovou střechou, avšak zvony v ní nebyly umístěny až do roku 1857. Tehdy byly zvony zavěšeny a stará zvonice zbourána.

Architektonické změny

Kostel prošel výraznými přestavbami, které ovlivnily jeho původní vzhled. Dříve byl vyšší, což dokládají zbytky okenních gotických oblouků. Historicky významná je kropenka z roku 1642, umístěná u hlavního vchodu. Kazatelna byla obnovena v roce 1805 a mariánská kaple dostala novou věžičku, která nahradila starou.

Úpravy interiéru

V roce 1857 byly pořízeny nové lavice a mariánská kaple byla upravena. Varhany, původně nevzhledné, byly opraveny, natřeny a pozlaceny. Hlavní oltář v mariánské kapli byl obnoven, zatímco okna byla v roce 1972 vybavena vitrážemi od Karla Svolinského.

Vnitřek kostela získal nový vzhled díky malbám Jana Daňka, které zobrazují všechny české světce.

Chodba "fortna"

Do fortny vedly původně kamenné, později dřevěné schody. Roku 1920 byly nahrazeny betonovými schody se železným zábradlím.

Hřbitov a rozšíření

Kostelní hřbitov byl v roce 1926 rozšířen o pozemek stejné velikosti směrem na východ.

Farní budova a faráři

V sousedství kostela se nachází jednopatrová farní budova. Mezi významné katolické faráře patřili Ondřej Kromer, Václav Wilweger a Pavel Rylke, který zde působil 29 let. Nejvýraznější osobností byl děkan P. František Krchňák, který v Letovicích strávil téměř půl století.